HLAVA III
ZÁVAZKY Z DELIKTŮ
Díl 1
Náhrada majetkové a nemajetkové újmy
Oddíl 1
Základní ustanovení
§ 2894
(1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě
újmy na jmění (škody).
(2) Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána,
postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost
nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení
o povinnosti nahradit škodu.
§ 2895
Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech
stanovených zvlášť zákonem.
§ 2896
Oznámí-li někdo, že svoji povinnost k náhradě újmy vůči jiným osobám
vylučuje nebo omezuje, nepřihlíží se k tomu. Učiní-li to však ještě před vznikem
újmy, může být takové oznámení posouzeno jako varování před nebezpečím.
§ 2897
Vzdá-li se někdo práva domáhat se náhrady škody vzniklé na pozemku
a je-li vzdání zapsáno do veřejného seznamu, působí to i proti pozdějším vlastníkům.
§ 2898
Nepřihlíží se k ujednání, které předem vylučuje nebo omezuje povinnost
k náhradě újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech, anebo způsobené úmyslně
nebo z hrubé nedbalosti; nepřihlíží se ani k ujednání, které předem vylučuje nebo
omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoli újmy. V těchto případech se práva
na náhradu nelze ani platně vzdát.
§ 2899
Kdo pro sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil za takových okolností,
že to lze považovat za neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu proti tomu,
kdo újmu způsobil.
Prevence
§ 2900
Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života,
je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na
svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.
§ 2901
Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života,
má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo
kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou
povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu,
o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku
vynaložit.
§ 2902
Kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší,
oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní
ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu
té újmy, které mohl po oznámení zabránit.
§ 2903
(1) Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem
přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.
(2) Při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil
vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.
§ 2904
Náhoda
Újmu způsobenou náhodou nahradí ten, kdo dal ze své viny k náhodě podnět,
zejména tím, že poruší příkaz nebo poškodí zařízení, které má nahodilé újmě zabránit.
§ 2905
Nutná obrana
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající
protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To
neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná
nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka
způsobené odvracením útoku.
§ 2906
Krajní nouze
Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není
povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit
nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější
než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To
neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.
§ 2907
Při posouzení, zda někdo jednal v nutné obraně, anebo v krajní nouzi,
se přihlédne i k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí.
§ 2908
Kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených
nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal,
nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.
Oddíl 2
Povinnost nahradit škodu
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2909
Porušení dobrých mravů
Škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých
mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu
nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.
§ 2910
Porušení zákona
Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem
a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.
Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným
porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
Domněnka nedbalosti
§ 2911
Způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti,
má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.
§ 2912
(1) Nejedná-li škůdce, jak lze od osoby průměrných vlastností v
soukromém styku důvodně očekávat, má se za to, že jedná nedbale.
(2) Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost,
nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti
zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.
§ 2913
Porušení smluvní povinnosti
(1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou
druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně
sloužit.
(2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve
splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná
a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových
osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti
v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však
povinnosti k náhradě nezprostí.
§ 2914
Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka,
nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však
někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za
pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně
dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.
Škoda způsobená několika osobami
§ 2915
(1) Je-li k náhradě zavázáno několik škůdců, nahradí škodu společně
a nerozdílně; je-li některý ze škůdců povinen podle jiného zákona k náhradě jen do
určité výše, je zavázán s ostatními škůdci společně a nerozdílně v tomto rozsahu.
To platí i v případě, že se více osob dopustí samostatných protiprávních činů, z
nichž mohl každý způsobit škodlivý následek s pravděpodobností blížící se jistotě,
a nelze-li určit, která osoba škodu způsobila.
(2) Jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud rozhodnout,
že škůdce nahradí škodu podle své účasti na škodlivém následku; nelze-li účast přesně
určit, přihlédne se k míře pravděpodobnosti. Takto nelze rozhodnout, pokud se některý
škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval
nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li
škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi.
§ 2916
Kdo je povinen k náhradě škody společně a nerozdílně s jinými,
vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.
§ 2917
Kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti
ní postih.
§ 2918
Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností,
které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.
Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě
jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.
§ 2919
Obohatil-li se škůdce na úkor poškozeného protiprávním činem nebo
na základě jiné skutečnosti, která způsobila škodu, je škůdcovo obohacení i po promlčení
práva poškozeného na náhradu škody bezdůvodné. Promlčí-li se právo poškozeného na
náhradu škody, může se poškozený domáhat, aby mu škůdce vydal, co získal, podle ustanovení
o bezdůvodném obohacení.
Pododdíl 2
Zvláštní ustanovení
Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání
§ 2920
(1) Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je
stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout
své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li
se škůdci ze šetrnosti k němu.
(2) Nebyl-li nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten,
kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky,
má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům
škůdce a poškozeného.
§ 2921
Společně a nerozdílně se škůdcem nahradí škodu i ten, kdo nad ním
zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu
ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.
§ 2922
Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není s to ovládnout
své jednání nebo posoudit jeho následky, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou.
Společně a nerozdílně s ním nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto stavu
přivedli.
§ 2923
Škoda způsobená osobou s nebezpečnými vlastnostmi
Kdo se vědomě ujme osoby nebezpečných vlastností tak, že jí bez její
nutné potřeby poskytne útulek nebo jí svěří určitou činnost, ať již v domácnosti,
provozovně či na jiném podobném místě, nahradí společně a nerozdílně s ní škodu způsobenou
v takovém místě nebo při této činnosti někomu jinému nebezpečnou povahou takové osoby.
§ 2924
Škoda z provozní činnosti
Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti,
nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností,
věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li,
že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
§ 2925
Škoda způsobená provozem zvlášť nebezpečným
(1) Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí
škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li
předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče.
Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo
že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby;
ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu.
(2) Je-li z okolností zřejmé, že provoz významně zvýšil nebezpečí
vzniku škody, ačkoli lze důvodně poukázat i na jiné možné příčiny, soud zaváže provozovatele
k náhradě škody v rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti způsobení škody provozem.
(3) Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje
továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá
nebo se s ní nakládá.
§ 2926
Škoda na nemovité věci
Kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému
působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně
ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.
Škoda z provozu dopravních prostředků
§ 2927
(1) Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou
tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla,
ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.
(2) Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit,
byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí,
prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze
požadovat.
§ 2928
Je-li dopravní prostředek v opravě, považuje se za jeho provozovatele
osoba, která dopravní prostředek převzala k opravě.
§ 2929
Místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku
bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně
s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil.
§ 2930
Nelze-li provozovatele určit, platí, že jím je vlastník dopravního
prostředku.
§ 2931
Vznikla-li škoda na věci jejím odcizením nebo ztrátou, nahradí
provozovatel tuto škodu, jen pokud poškozený neměl možnost věc opatrovat.
§ 2932
Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li
se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své
účasti na způsobení vzniklé škody.
Škoda způsobená zvířetem
§ 2933
Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod
jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo
nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá,
nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.
§ 2934
Slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné
činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením,
zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem
nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné
pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník
zvíře svěřil.
§ 2935
(1) Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě,
které vlastník zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama,
prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně
zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi.
(2) Kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě.
Škoda způsobená věcí
§ 2936
Kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc,
nahradí škodu způsobenou vadou věci. To platí i v případě poskytnutí zdravotnických,
sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.
§ 2937
(1) Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad
věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník
věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.
(2) Způsobila-li škodu věc pádem nebo vyhozením z místnosti nebo
podobného místa, nahradí škodu společně a nerozdílně s tím, kdo je povinen k náhradě
podle odstavce 1, i osoba, která takové místo užívá, a nelze-li ji určit, vlastník
nemovité věci.
§ 2938
(1) Při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady
budovy nebo nedostatečného udržování budovy nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou.
(2) Společně a nerozdílně s ním hradí škodu předešlý vlastník,
má-li škoda příčinu v nedostatku vzniklém za trvání jeho vlastnického práva, na nějž
nástupce neupozornil, a došlo-li ke škodě do roka od zániku jeho vlastnického práva.
To neplatí, pokud se jedná o takový nedostatek, o kterém nástupce musel vědět.
Škoda způsobená vadou výrobku
§ 2939
(1) Škodu způsobenou vadou movité věci určené k uvedení na trh
jako výrobek za účelem prodeje, nájmu nebo jiného použití nahradí ten, kdo výrobek
nebo jeho součást vyrobil, vytěžil, vypěstoval nebo jinak získal, a společně a nerozdílně
s ním i ten, kdo výrobek nebo jeho část označil svým jménem, ochrannou známkou nebo
jiným způsobem.
(2) Společně a nerozdílně s osobami uvedenými v odstavci 1 hradí
škodu i ten, kdo výrobek dovezl za účelem jeho uvedení na trh v rámci svého podnikání.
(3) Škoda na věci způsobená vadou výrobku se hradí jen v částce
převyšující částku vypočtenou z 500 EUR kursem devizového trhu vyhlášeným Českou
národní bankou v den, v němž škoda vznikla; není-li tento den znám, pak v den, kdy
byla škoda zjištěna.
§ 2940
(1) Nelze-li výrobce určit podle § 2939, nahradí škodu i každý
dodavatel, pokud poškozenému při uplatnění práva na náhradu škody do jednoho měsíce
nesdělí, kdo je výrobcem nebo kdo mu výrobek dodal.
(2) Jedná-li se o dovezený výrobek, pak nahradí škodu každý dodavatel,
i když je výrobce znám, pokud poškozenému ve lhůtě nesdělí, kdo je dovozcem.
§ 2941
(1) Výrobek je ve smyslu § 2939 vadný, není-li tak bezpečný, jak
to od něho lze rozumně očekávat se zřetelem ke všem okolnostem, zejména ke způsobu,
jakým je výrobek na trh uveden nebo nabízen, k předpokládanému účelu, jemuž má výrobek
sloužit, jakož i s přihlédnutím k době, kdy byl výrobek uveden na trh.
(2) Výrobek nelze považovat za vadný jen proto, že byl později
uveden na trh výrobek dokonalejší.
§ 2942
(1) Povinnosti k náhradě škody způsobené vadou výrobku se škůdce
zprostí, jen prokáže-li, že škodu zavinil poškozený nebo ten, za jehož čin poškozený
odpovídá.
(2) Povinnosti k náhradě škody se tato osoba rovněž zprostí,
prokáže-li, že
a) výrobek na trh neuvedla,
b) lze důvodně předpokládat s přihlédnutím ke všem okolnostem,
že vada neexistovala v době, kdy byl výrobek na trh uveden, nebo že nastala později,
c) výrobek nevyrobila pro prodej nebo jiný způsob použití pro
podnikatelské účely, ani že výrobek nevyrobila nebo nešířila v rámci své podnikatelské
činnosti,
d) vada výrobku je důsledkem plnění těch ustanovení právních
předpisů, která jsou pro výrobce závazná, nebo
e) stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy uvedl
výrobek na trh, neumožnil zjistit jeho vadu.
(3) Kdo vyrobil součást výrobku, zprostí se povinnosti k náhradě
škody, prokáže-li, že vadu způsobila konstrukce výrobku, do něhož byla součást zapracována,
nebo že ji způsobil návod k výrobku.
(4) Vzdá-li se druhá strana předem práva na náhradu škody zcela
nebo zčásti, nepřihlíží se k tomu.
(5) K ujednáním odporujícím odstavcům 1 až 4 se nepřihlíží.
§ 2943
Ustanovení § 2939 až 2942 se nepoužijí, pokud vada způsobila poškození
vadného výrobku nebo poškození věci určené a užívané převážně k podnikatelským účelům.
§ 2944
Škoda na převzaté věci
Každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku,
nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i
jinak.
§ 2945
Škoda na odložené věci
(1) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání
věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové
věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu,
kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných
garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné
a o jejich příslušenství.
(2) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného
odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno
včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy
se poškozený o škodě musel dozvědět.
(3) Byla-li škoda způsobena na věci odložené v dopravním prostředku
hromadné dopravy, nahradí se jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené provozem
dopravního prostředku.
Škoda na vnesené věci
§ 2946
(1) Kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na
věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věcí,
popřípadě na věci, která tam byla pro ubytovaného vnesena. To platí i tehdy, byla-li
věc za tím účelem ubytovatelem převzata.
(2) Prokáže-li ubytovatel, že by ke škodě došlo i jinak, nebo že
škodu způsobil ubytovaný nebo osoba, která ubytovaného z jeho vůle provází, povinnosti
k náhradě škody se zprostí. K ujednáním o jiných důvodech zproštění se nepřihlíží.
§ 2947
Povinnost nahradit škodu se nevztahuje na vozidla, na věci ponechané
ve vozidle, ani na živá zvířata, ledaže je ubytovatel převzal do úschovy.
§ 2948
(1) Škoda se hradí do výše odpovídající stonásobku ceny ubytování
za jeden den.
(2) Byla-li věc převzata do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu
věci v rozporu se zákonem nebo byla-li škoda způsobena ubytovatelem nebo tím, kdo
v provozu pracuje, hradí se škoda bez omezení.
§ 2949
(1) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u ubytovatele bez zbytečného
odkladu, soud je nepřizná, pokud ubytovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas.
Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený
o škodě musel dozvědět.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, převzal-li ubytovatel věc
do úschovy, odmítl-li ubytovatel úschovu věci v rozporu se zákonem nebo způsobil-li
škodu ubytovatel nebo ten, kdo v provozu pracuje.
§ 2950
Škoda způsobená informací nebo radou
Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému
výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou
nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého
vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou
způsobil vědomě.
Oddíl 3
Způsob a rozsah náhrady
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 2951
(1) Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře
možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.
(2) Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění
musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně
účinné odčinění způsobené újmy.
§ 2952
Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li
skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil
nebo mu poskytl náhradu.
§ 2953
Snížení náhrady
(1) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně
sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým
poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného.
Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.
(2) Odstavec 1 se nepoužije, způsobil-li škodu ten, kdo se hlásil
k odbornému výkonu jako příslušník určitého stavu nebo povolání, porušením odborné
péče.
§ 2954
Způsobil-li škůdce škodu úmyslným trestným činem, z něhož měl majetkový
prospěch, může soud na návrh poškozeného rozhodnout o uspokojení z věcí, které škůdce
z majetkového prospěchu nabyl, a to i nepodléhají-li jinak výkonu rozhodnutí. Do
uspokojení práva na náhradu škody nesmí škůdce nakládat s takovými věcmi uvedenými
v rozhodnutí.
§ 2955
Nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého
uvážení jednotlivých okolností případu soud.
Pododdíl 2
Náhrada při újmě na přirozených právech člověka
Obecná ustanovení
§ 2956
Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném
právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou
újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.
§ 2957
Způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby
byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy,
zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného
na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku
diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ,
víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného
ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná
příčina vyvolala.
Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení
§ 2958
Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou
náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením
zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského
uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
§ 2959
Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce
duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou
vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle
zásad slušnosti.
§ 2960
Náklady spojené s péčí o zdraví
Škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví
poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li
o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.
§ 2961
Náklady pohřbu
Škůdce nahradí tomu, kdo je vynaložil, přiměřené náklady spojené
s pohřbem v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny veřejnou dávkou podle jiného právního
předpisu. Přitom se přihlédne k zvyklostem i k okolnostem jednotlivého případu.
Peněžité dávky
§ 2962
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti
poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného
před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci
či úrazu podle jiného právního předpisu.
(2) Žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode
dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání,
po dobu
a) o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava
na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví,
b) neschopnosti následkem újmy na zdraví,
c) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na
zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo
d) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na
zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní
vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.
§ 2963
(1) Po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě,
nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem
k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem
dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního
důchodu podle jiného právního předpisu. Dojde-li ublížením na zdraví k dlouhodobému
zvýšení potřeb poškozeného, stanoví se výše peněžitého důchodu i vzhledem k těmto
potřebám.
(2) Dosahuje-li poškozený po skončení pracovní neschopnosti výdělku
jen s vynaložením většího úsilí nebo se zvýšenou námahou, které by, nebýt škodné
události, jinak nemusel vynaložit, odčiní se mu peněžitým důchodem i zvýšená námaha
nebo úsilí. Při stanovení výše peněžitého důchodu se přihlédne i ke zvyšování výdělků
v daném oboru, jakož i k pravděpodobnému růstu výdělku poškozeného podle rozumného
očekávání.
(3) Jsou-li pro to vážné důvody, může soud rozhodnout, zda, jakým
způsobem a do jaké výše škůdce zajistí pohledávku poškozeného na peněžitý důchod;
návrhy stran přitom není vázán.
§ 2964
Náhrada za ztrátu na důchodu náleží poškozenému ve výši rozdílu
mezi důchodem, na který poškozenému vzniklo právo, a důchodem, na který by mu bylo
vzniklo právo, jestliže by do základu, z něhož byl vyměřen důchod, byla zahrnuta
náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou poškozený
pobíral v době rozhodné pro vyměření důchodu.
§ 2965
Konal-li poškozený bezplatně práce pro jiného v jeho domácnosti
nebo závodu, nahradí škůdce této jiné osobě peněžitým důchodem, oč přišla.
§ 2966
(1) Při usmrcení hradí škůdce peněžitým důchodem náklady na výživu
pozůstalým, kterým zemřelý ke dni své smrti poskytoval nebo byl povinen poskytovat
výživu. Náhrada náleží pozůstalým ve výši rozdílu mezi dávkami důchodového zabezpečení
poskytovanými z téhož důvodu a tím, co by poškozený podle rozumného očekávání mohl
pozůstalým na těchto nákladech poskytovat, pokud by k jeho zranění nedošlo.
(2) Z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné
osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, ač k tomu nebyl podle zákona povinen.
§ 2967
(1) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého;
náhrada nákladů na výživu pozůstalým nebo jiným osobám však nesmí úhrnem převýšit
to, co by zemřelému náleželo jako náhrada za ztrátu na výdělku, případně na důchodu.
(2) Při vyměření náhrady pozůstalým se přihlédne také k tomu, jak
dlouho by usmrcený pravděpodobně žil, nebýt zranění. Při vyměření náhrady jiným osobám
se přihlédne k tomu, jak dlouho by usmrcený plnění pravděpodobně poskytoval.
§ 2968
Odbytné
Je-li pro to důležitý důvod a žádá-li o to poškozený, přizná soud
poškozenému namísto peněžitého důchodu odbytné.
Pododdíl 3
Zvláštní ustanovení
§ 2969
Náhrada při poškození věci
(1) Při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny
v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce
věci účelně vynaložit.
(2) Poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí
poškozenému cenu zvláštní obliby.
§ 2970
Náhrada při poranění zvířete
Při poranění zvířete nahradí škůdce účelně vynaložené náklady spojené
s péčí o zdraví zraněného zvířete tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu
škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Náklady spojené s péčí o zdraví nejsou
neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný
chovatel v postavení poškozeného.
§ 2971
Náhrada nemajetkové újmy
Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu
protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost,
anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť
zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu
důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.
Díl 2
Zneužití a omezení soutěže
Oddíl 1
Obecná ustanovení
§ 2972
Kdo se účastní hospodářské soutěže (soutěžitel), nesmí při soutěžní
činnosti, ani při sdružování k výkonu soutěžní činnosti, vlastní účast v hospodářské
soutěži nekalou soutěží zneužívat, ani účast jiných v hospodářské soutěži omezovat.
§ 2973
Ustanovení této hlavy se nevztahují na jednání v rozsahu, v jakém má
účinky v zahraničí, pokud z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána
a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv, nevyplývá něco jiného.
§ 2974
Českým osobám jsou, pokud se jedná o ochranu proti nekalé soutěži,
postaveny na roveň zahraniční osoby, které se v České republice účastní hospodářské
soutěže. Jinak mohou zahraniční osoby požadovat ochranu podle mezinárodních smluv,
jimiž je Česká republika vázána a které byly vyhlášeny ve Sbírce mezinárodních smluv,
a není-li jich, na základě vzájemnosti.
§ 2975
Zakázaná konkurenční doložka
(1) Neurčí-li se v ujednání zakazujícím jinému soutěžní činnost území,
okruh činnosti nebo okruh osob, kterých se zákaz týká, ke konkurenční doložce se
nepřihlíží.
(2) Zakazuje se konkurenční doložka ujednaná na neurčitou dobu nebo
na dobu delší než pět let; poruší-li se zákaz, platí, že konkurenční doložka byla
ujednána na pět let.
(3) Zakazuje se konkurenční doložka omezující zavázanou stranu více,
než vyžaduje potřebná ochrana oprávněné strany; poruší-li se zákaz, může soud na
návrh dotčené strany konkurenční doložku omezit, zrušit, nebo prohlásit za neplatnou.
Oddíl 2
Nekalá soutěž
§ 2976
Základní ustanovení
(1) Kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy
soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí
se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.
(2) Nekalou soutěží podle odstavce 1 je zejména
a) klamavá reklama,
b) klamavé označování zboží a služeb,
c) vyvolání nebezpečí záměny,
d) parazitování na pověsti závodu, výrobku či služeb jiného soutěžitele,
e) podplácení,
f) zlehčování,
g) srovnávací reklama, pokud není dovolena jako přípustná,
h) porušení obchodního tajemství,
i) dotěrné obtěžování a
j) ohrožení zdraví a životního prostředí.
§ 2977
Klamavá reklama
(1) Klamavá reklama je taková reklama, která souvisí s podnikáním nebo
povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování
služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli
jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá
ovlivnit hospodářské chování takových osob.
(2) Při posuzování, zda je reklama klamavá, se přihlédne ke všem
jejím výrazným znakům. Zvláště se přihlédne k údajům, které reklama obsahuje ohledně
a) dostupnosti, povahy, provedení, složení, výrobního postupu,
data výroby nebo poskytnutí, způsobilosti k určenému účelu, použitelnosti, množství,
zeměpisného či obchodního původu, jakož i podrobnějšího vytčení a dalších znaků zboží
nebo služeb včetně předpokládaných výsledků použití nebo výsledků a podstatných znaků
provedených zkoušek či prověrek,
b) ceny nebo způsobu jejího určení,
c) podmínek, za nichž se zboží dodává nebo služba poskytuje, a
d) povahy, vlastností a práv zadavatele reklamy, jako jsou zejména
jeho totožnost, majetek, odborná způsobilost, jeho práva duševního vlastnictví nebo
jeho vyznamenání a pocty.
§ 2978
Klamavé označení zboží nebo služby
(1) Klamavé označení zboží nebo služby je takové označení, které je
způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo
služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují
zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení
bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž
je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem
se tak stalo.
(2) Klamavost působí i údaj všeobecně vžitý v hospodářském styku k
označení druhu nebo jakosti, je-li k němu připojen dodatek způsobilý klamat, zejména
s použitím výrazu „pravý“, „skutečný“ nebo „původní“.
(3) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny jiné právní předpisy
o ochraně průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví.
§ 2979
Společné ustanovení o klamavé reklamě a klamavém označení zboží nebo
služby
(1) Způsobilost oklamat může mít i údaj sám o sobě správný, může-li
uvést v omyl vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn.
(2) Při posouzení klamavosti se přihlédne rovněž k dodatkům, zejména
k použití výrazů jako „druh“, „typ“, „způsob“, jakož i k výpustkám, zkratkám a celkové
vnější úpravě.
§ 2980
Srovnávací reklama
(1) Srovnávací reklama přímo nebo nepřímo označuje jiného soutěžitele
nebo jeho zboží či službu.
(2) Srovnávací reklama je přípustná, pokud se srovnání týče,
a) není-li klamavá,
b) srovnává-li jen zboží a službu uspokojující stejnou potřebu
nebo určené ke stejnému účelu,
c) srovnává-li objektivně jednu nebo více podstatných, důležitých,
ověřitelných a příznačných vlastností zboží nebo služeb včetně ceny,
d) srovnává-li zboží s označením původu pouze se zbožím stejného
označení,
e) nezlehčuje-li soutěžitele, jeho postavení, jeho činnost nebo
její výsledky nebo jejich označení ani z nich nekalým způsobem netěží, a
f) nenabízí-li zboží nebo službu jako napodobení či reprodukci
zboží nebo služby označovaných ochrannou známkou soutěžitele nebo jeho názvem.
§ 2981
Vyvolání nebezpečí záměny
(1) Kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného
již po právu jiným soutěžitelem, vyvolá tím nebezpečí záměny.
(2) Nebezpečí záměny vyvolá i ten, kdo užije zvláštního označení závodu
nebo zvláštního označení či úpravy výrobku, výkonu nebo obchodního materiálu závodu,
které v zákaznických kruzích platí pro určitý závod za příznačné.
(3) Stejně tak vyvolá nebezpečí záměny, kdo napodobí cizí výrobek,
jeho obal nebo výkon, ledaže se jedná o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy
výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá
opatření, která lze na něm požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň
podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo
klamnou představu o spojení se soutěžitelem, jeho závodem, pojmenováním, zvláštním
označením nebo s výrobkem či výkonem jiného soutěžitele.
§ 2982
Parazitování na pověsti
Parazitováním je zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného
soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch,
jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.
§ 2983
Podplácení
Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání, jímž
a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu
jiného soutěžitele nebo je v pracovním poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo
nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem
docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo
jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo
b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit
nebo přijme za stejným účelem jakýkoliv prospěch.
§ 2984
Zlehčování
(1) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o
poměrech, výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele nepravdivý údaj způsobilý tomuto
soutěžiteli přivodit újmu.
(2) Zlehčováním je i uvedení a rozšiřování pravdivého údaje o poměrech,
výkonech nebo výrobku jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli
přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi
donucen (oprávněná obrana).
§ 2985
Porušení obchodního tajemství
Porušením obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě
neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství,
které může být využito v soutěži a o němž se dověděl
a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným
na základě jeho pracovního poměru k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu,
popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.
§ 2986
Dotěrné obtěžování
(1) Dotěrné obtěžování je sdělování údajů o soutěžiteli, zboží nebo
službách, jakož i nabídka zboží nebo služeb s využitím telefonu, faxového přístroje,
elektronické pošty nebo podobných prostředků, ačkoli si takovou činnost příjemce
zjevně nepřeje, nebo sdělování reklamy, při kterém její původce utají nebo zastře
údaje, podle nichž ho lze zjistit, a neuvede, kde příjemce může bez zvláštních nákladů
přikázat ukončení reklamy.
(2) Rozesílá-li se reklama na elektronickou adresu, kterou podnikatel
získal v souvislosti s prodejem zboží nebo poskytnutím služby, nejde o dotěrné obtěžování,
pokud podnikatel tuto adresu používá k přímé reklamě pro vlastní zboží nebo služby
a druhá strana reklamu nezakázala, ačkoli ji podnikatel při získání adresy i při
každém jejím použití k reklamě zřetelně upozornil na právo přikázat bez zvláštních
nákladů ukončení reklamy.
§ 2987
Ohrožení zdraví nebo životního prostředí
Ohrožení zdraví nebo životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel
zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobek
nebo provádí výkon ohrožující zájem na ochraně zdraví nebo životního prostředí chráněný
zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiného soutěžitele
nebo zákazníků.
Ochrana proti nekalé soutěži
§ 2988
Osoba, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, může
proti rušiteli požadovat, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný
stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného
obohacení.
§ 2989
(1) Právo, aby se rušitel nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil
závadný stav, může mimo případy uvedené v § 2982 až 2985 uplatnit též právnická osoba
oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků.
(2) Uplatní-li spotřebitel právo, aby se rušitel zdržel nekalé soutěže
nebo aby odstranil závadný stav a jde-li o některý případ stanovený v § 2976 až 2981
nebo v § 2987, musí rušitel prokázat, že se nekalé soutěže nedopustil. Uplatní-li
spotřebitel právo na náhradu škody, musí rušitel prokázat, že škoda nebyla způsobena
nekalou soutěží.
§ 2990
Ochrana proti omezování soutěže
Osoba, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno nedovoleným omezením
soutěže, má práva stanovená v § 2988.
Žádné komentáře:
Okomentovat