HLAVA III
PORUČENSTVÍ A JINÉ FORMY PÉČE O DÍTĚ
Díl 1
Poručenství
§ 928
(1) Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává
rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka.
(2) Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič,
ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry
dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti
a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.
§ 929
Nastane-li situace uvedená v § 928 odst. 1, vykonává poručenství orgán
sociálněprávní ochrany dětí jako veřejný poručník, a to až do doby, kdy soud jmenuje
dítěti poručníka nebo dokud se poručník neujme funkce.
§ 930
(1) Soud jmenuje dítěti poručníka neprodleně poté, kdy zjistí, že jde
o dítě, jemuž je třeba poručníka jmenovat.
(2) Zemře-li poručník, ztratí-li schopnost nebo způsobilost poručenství
vykonávat, anebo je své funkce zproštěn nebo z funkce odvolán a jiná osoba dosud
nebyla do funkce poručníka jmenována, platí ustanovení § 929 obdobně.
(3) Soud neprodleně poté, co nastala situace uvedená v § 928, nebo v
odstavci 1, zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství vykonávat.
Nepodaří-li se takovou osobu najít, jmenuje soud do funkce poručníka orgán sociálně-právní
ochrany dětí.
§ 931
(1) Není-li to v rozporu se zájmy dítěte, jmenuje soud poručníkem toho,
koho naznačili rodiče, ledaže tato osoba poručenství odmítne. Jinak soud jmenuje
poručníkem některou z osob příbuzných nebo blízkých dítěti nebo jeho rodině, ledaže
rodič takovou osobu výslovně vyloučil. Není-li takové osoby, jmenuje soud poručníkem
jiného vhodného člověka.
(2) Fyzická osoba, kterou soud jmenoval, může své jmenování do funkce
poručníka odmítnout. Soud pak jmenuje jinou osobu.
§ 932
(1) Poručníkem lze jmenovat jen plně svéprávnou osobu, která způsobem
života zaručuje, že je schopna funkci poručníka řádně vykonávat. Před jejím jmenováním
do funkce poručníka soud zjistí, zda její jmenování není v rozporu se zájmem dítěte.
(2) Do funkce poručníka může soud jmenovat i dvě osoby; budou jimi zpravidla
manželé.
§ 933
(1) Poručník odpovídá za řádné plnění své funkce a podléhá stálému dozoru
soudu.
(2) Poručník se ujímá své funkce dnem jmenování.
(3) Do devadesáti dnů po svém jmenování předloží poručník soudu soupis
jmění dítěte; soud může tuto lhůtu na žádost poručníka prodloužit, nejdéle však o
šedesát dnů.
§ 934
(1) Každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se
dítěte musí být schváleno soudem. K právnímu jednání poručníka, k němuž schází potřebný
souhlas soudu, se nepřihlíží.
(2) Poručník podává soudu pravidelně zprávy o osobě dítěte a o jeho vývoji
a předkládá účty ze správy jeho jmění, a to alespoň jednou za rok, neurčí-li soud
období kratší. Soud může poručníka zprostit povinnosti podávat podrobné vyúčtování
spravovaného jmění, nepřesahují-li výnosy majetku pravděpodobné náklady na zachování
majetku a na výchovu a výživu dítěte.
§ 935
(1) Poručenství zaniká, nabude-li alespoň jeden z rodičů poručence rodičovskou
odpovědnost, popřípadě nabude-li schopnost ji vykonávat. Poručenství rovněž zaniká,
nabude-li dítě svéprávnosti, nebo je-li osvojeno.
(2) Poručenská funkce zaniká smrtí poručníka, nebo rozhodnutím soudu
o zproštění poručníka jeho funkce, nebo o odvolání poručníka.
§ 936
Soud zprostí poručníka funkce, požádá-li o to z důležitých důvodů, nebo
stane-li se osoba, která funkci poručníka vykonávala, pro výkon funkce poručníka
nezpůsobilou.
§ 937
(1) Soud odvolá poručníka, který porušuje své poručnické povinnosti.
(2) Soud zváží odvolání poručníka, zjistí-li důvody, pro které není vhodné,
aby poručník svou funkci nadále vykonával.
§ 938
(1) Po skončení výkonu funkce poručníka postoupí ten, kdo funkci vykonával,
bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců, soudu všechno, co měl z
důvodu své funkce u sebe, a předloží mu závěrečnou zprávu o výkonu poručenské funkce;
její součástí je závěrečný účet ze správy jmění dítěte.
(2) Zemře-li ten, kdo vykonával funkci poručníka, postoupí jeho dědic
soudu všechno, co měl zemřelý u sebe z důvodu výkonu své poručenské funkce. Není-li
dědiců, má tuto povinnost každý, kdo má přístup k tomu, co měl zemřelý z důvodu výkonu
své poručenské funkce u sebe.
§ 939
Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo
dítě svěřeno trvale do péče, náleží mu hmotné zabezpečení jako pěstounovi.
§ 940
Pečuje-li poručník o dítě osobně spolu se svým manželem, použijí se ustanovení
o poměru rodiče a jeho manžela k dítěti obdobně.
§ 941
(1) Je-li poručníkem člověk, který o dítě osobně pečuje, a péče o jmění
dítěte je značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru,
může poručník navrhnout, aby soud jmenoval pro správu jmění dítěte opatrovníka; součástí
návrhu je soupis jmění dítěte ke dni podání návrhu.
(2) Jmenuje-li soud opatrovníka podle odstavce 1, vymezí zároveň vzájemné
povinnosti a práva poručníka a tohoto opatrovníka.
§ 942
Nebyl-li opatrovník pro správu jmění jmenován, použijí se ustanovení
týkající se opatrovníka pro správu jmění obdobně pro poručníka, který pečuje o jmění
dítěte, ledaže je v ustanoveních týkajících se poručníka stanoveno jinak.
Díl 2
Opatrovnictví dítěte
Oddíl 1
Opatrovník
§ 943
Soud jmenuje dítěti opatrovníka, hrozí-li střet zájmů dítěte na straně
jedné a jiné osoby na straně druhé, nehájí-li zákonný zástupce dostatečně zájmy dítěte,
nebo je-li toho v zájmu dítěte zapotřebí z jiného důvodu, anebo stanoví-li tak zákon.
Jmenovaný opatrovník má právo podat návrh na zahájení řízení vždy, je-li z hlediska
zájmu dítěte zapotřebí, aby soud nebo jiný orgán veřejné moci v záležitosti dítěte
rozhodl.
§ 944
Pro opatrovnictví, opatrovníka a opatrovance platí ustanovení o poručenství,
poručníkovi a poručenci přiměřeně.
§ 945
V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem soud uvede zejména, proč je opatrovník
jmenován, zda a jak je omezena doba, po niž má funkci vykonávat, jaká jsou jeho práva
a povinnosti, a to i ve vztahu k dalším osobám, zda k některému právnímu jednání
potřebuje souhlas soudu, zda a jak podává zprávy soudu, zda má právo na náhradu všech
nebo některých nákladů a právo na odměnu.
§ 946
Dříve než opatrovník přistoupí v zastoupení dítěte k právnímu jednání,
k jehož provedení byl jmenován, zjistí stanovisko rodiče, popřípadě poručníka, je-li
to možné, i stanovisko dítěte, a je-li to vhodné, rovněž stanoviska dalších osob.
§ 947
Opatrovníka, který nebyl jmenován jen k určitému právnímu jednání,
zprostí soud jeho funkce i tehdy, netrvá-li již potřeba, která vedla k jeho jmenování.
Oddíl 2
Opatrovník pro správu jmění dítěte
§ 948
V rozhodnutí o jmenování opatrovníkem pro správu jmění soud vymezí
rozsah jmění, které bude tento opatrovník spravovat; rovněž zpravidla určí, jakým
způsobem má s jednotlivými částmi jmění nakládat, popřípadě, jaký způsob nakládání
se mu zakazuje.
§ 949
Opatrovník pro správu jmění postupuje při výkonu své funkce s péčí
řádného hospodáře a nesmí podstupovat nepřiměřená rizika.
§ 950
(1) Opatrovník pro správu jmění odpovídá za řádné plnění své funkce
soudu a podléhá jeho stálému dozoru.
(2) Pro právní jednání opatrovníka pro správu jmění platí ustanovení
o tom, jak rodiče vykonávají správu jmění dítěte obdobně; soud určí, považuje-li
to za potřebné, která právní jednání opatrovníka pro správu jmění musejí být schválena
soudem.
(3) Opatrovník pro správu jmění předkládá soudu pravidelně zprávy a
účty ze správy jmění, a to vždy za dobu, jejíž délku soud stanoví; tato doba nesmí
být delší než jeden rok.
§ 951
(1) Opatrovník pro správu jmění má právo odečíst si z výnosu jmění
dítěte potřebné náklady souvisící se správou jmění dítěte. Nestačí-li výnos, může
soud rozhodnout, že náklady budou uhrazeny z majetku.
(2) Opatrovník pro správu jmění má právo na přiměřenou odměnu z výnosu
jmění dítěte; odstavec 1 platí obdobně. Výši odměny a dobu, za kterou má být odměna
opatrovníkovi pro správu jmění stanovena, určí soud s ohledem na povahu výnosu jmění
dítěte. Ustanovení § 903 odst. 2 platí obdobně.
§ 952
Zanikne-li opatrovnictví pro správu jmění, platí o povinnostech toho,
kdo vykonával funkci opatrovníka, ustanovení § 938 odst. 1 obdobně. Zemřel-li opatrovník,
použije se obdobně ustanovení § 938 odst. 2.
Díl 3
Svěření dítěte do péče jiné osoby a pěstounství
Oddíl 1
Svěření dítěte do péče jiné osoby
§ 953
(1) Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může
soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka (dále jen „pečující osoba“). Rozhodnutí
o svěření dítěte do péče musí být v souladu se zájmy dítěte.
(2) Svěření dítěte do osobní péče pečující osoby nenahrazuje pěstounskou
péči, předpěstounskou péči ani péči, která musí předcházet osvojení. Má přednost
před péčí o dítě v ústavní výchově.
§ 954
(1) Pečující osoba musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště na území
České republiky a souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče.
(2) Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká,
dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.
§ 955
Povinnosti a práva pečující osoby vymezí soud; jinak se přiměřeně použijí
ustanovení o pěstounství.
§ 956
(1) Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti,
schopnosti a majetkové poměry a povinnost platit výživné k rukám pečující osoby.
(2) Pečující osoba má právo vymáhat výživné stanovené rodičům na dítě,
které má v péči, jakož i právo s výživným pro dítě hospodařit v zájmu dítěte podle
jeho potřeb a v souladu s jeho zájmy. Soud může způsob hospodaření s výživným dítěte
upravit, zejména určit, jaká část bude určena na spotřebu a jaká část bude dítěti
spořena.
§ 957
Pokud není možné rodičům nebo ostatním příbuzným uložit vyživovací
povinnost k dítěti, ustanovení § 953 až 956 se nepoužijí.
Oddíl 2
Pěstounství
§ 958
(1) Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může
soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi.
(2) Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově.
(3) Soud může svěřit dítě do pěstounské péče i na přechodnou dobu.
Podrobnosti stanoví jiný zákon.
§ 959
(1) O pěstounské péči může soud rozhodnout na dobu, po kterou trvá
překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě.
(2) Rodič může požadovat dítě zpět do své osobní péče. Soud návrhu
vyhoví, pokud je to v souladu se zájmy dítěte.
§ 960
(1) Rodiče mají vůči dítěti povinnosti a práva vyplývající z rodičovské
odpovědnosti, s výjimkou práv a povinností, které zákon stanoví pěstounovi, ledaže
soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.
(2) Rodiče mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo
na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak.
§ 961
(1) Svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací
povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich
možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte.
(2) Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona,
přechází právo dítěte na stát. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl
dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.
§ 962
(1) Kdo se má stát pěstounem, musí skýtat záruky řádné péče, mít bydliště
na území České republiky a musí souhlasit se svěřením dítěte do pěstounské péče.
(2) Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká,
dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.
§ 963
Soud může dítě svěřit zájemcům o pěstounskou péči do předpěstounské
péče; její délku stanoví se zřetelem k okolnostem případu. Nad průběhem a úspěšností
předpěstounské péče vykonává dohled.
§ 964
(1) Dítě může být svěřeno do společné pěstounské péče společným pěstounům,
pokud jsou manželé.
(2) Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství společných pěstounů,
toto manželství nerozvede, dokud nebudou upraveny povinnosti a práva pěstounů pro
dobu po rozvodu. Rozvodem manželství společná pěstounská péče manželů zaniká.
(3) Zemře-li jeden ze společných pěstounů, zůstává dítě v pěstounské
péči pozůstalého manžela.
§ 965
(1) Se souhlasem druhého manžela může být dítě svěřeno do pěstounské
péče jen jednoho z manželů.
(2) Souhlasu druhého manžela ke svěření dítěte do pěstounské péče není
třeba, jestliže druhý z manželů není plně svéprávný nebo je-li opatření jeho souhlasu
spojeno s těžko překonatelnou překážkou.
(3) Na osobní péči o dítě v pěstounské péči se podílí i manžel pěstouna,
pokud žije v rodinné domácnosti.
§ 966
(1) Pěstoun je povinen a oprávněn o dítě osobně pečovat.
(2) Pěstoun při výchově dítěte vykonává přiměřeně povinnosti a práva
rodičů. Je povinen a oprávněn rozhodovat jen o běžných záležitostech dítěte, v těchto
záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho jmění. Má povinnost informovat rodiče
dítěte o jeho podstatných záležitostech. Vyžadují-li to okolnosti, stanoví další
povinnosti a práva pěstouna soud.
(3) Odstavce 1 a 2 platí obdobně pro zájemce o pěstounskou péči, kterému
bylo dítě svěřeno do předpěstounské péče.
§ 967
Pěstoun má povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost
dítěte s jeho rodiči, dalšími příbuznými a osobami dítěti blízkými. Má povinnost
umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak.
§ 968
Dítě svěřené do pěstounské péče pomáhá podle svých možností a schopností
v pěstounově domácnosti; má-li vlastní příjem, přispívá i na úhradu společných potřeb
rodiny.
§ 969
Dojde-li k podstatné změně poměrů nebo k neshodě mezi rodiči a pěstounem
v podstatné záležitosti týkající se dítěte, může dítě, rodič nebo pěstoun navrhnout
soudu změnu práv a povinností, zrušení pěstounské péče, nebo jiné rozhodnutí.
§ 970
Pěstounská péče zaniká nejpozději, nabude-li dítě plné svéprávnosti,
jinak jeho zletilostí.
Díl 4
Ústavní výchova
§ 971
(1) Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav,
anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu
se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou
jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu.
Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom
vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby.
(2) V případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu
dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou
pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců.
(3) Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo
osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí
soudu o ústavní výchově, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu
dítěte a plnění dalších povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti.
(4) Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení,
do kterého má být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření orgánu
sociálně-právní ochrany dětí. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíže bydlišti rodičů
nebo jiných osob dítěti blízkých. To platí i tehdy, rozhoduje-li soud o přemístění
dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.
§ 972
(1) Ústavní výchovu lze nařídit nejdéle na dobu tří let. Ústavní výchovu
lze před uplynutím tří let od jejího nařízení prodloužit, jestliže důvody pro nařízení
ústavní výchovy stále trvají. Trvání ústavní výchovy lze prodloužit opakovaně, vždy
však nejdéle na dobu tří let. Po dobu, než soud rozhodne o zrušení nebo o prodloužení
ústavní výchovy, dítě zůstává v ústavní výchově, i když už uběhla doba dříve rozhodnutím
soudu stanovená.
(2) Pominou-li důvody, pro které byla ústavní výchova nařízena, nebo
je-li možné zajistit dítěti jinou než ústavní péči, soud neprodleně ústavní výchovu
zruší a zároveň rozhodne podle okolností o tom, komu bude napříště dítě svěřeno do
péče.
(3) Ústavní výchova zaniká rozhodnutím soudu o osvojení. Bylo-li rozhodnuto
o svěření dítěte do péče budoucího osvojitele podle § 823 nebo 829, ústavní výchova
se přerušuje.
§ 973
Bylo-li soudem rozhodnuto podle § 971, je soud povinen nejméně jednou
za šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda
není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím účelem zejména
a) si vyžádá zprávy příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí,
b) si opatří vyjádření názoru dítěte, je-li dítě schopno si jej vytvořit
a sdělit poté, co jej soud, s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost, řádně poučí,
a
c) vyzve rodiče dítěte k vyjádření jejich stanoviska.
§ 974
Z důležitých důvodů může soud ústavní výchovu prodloužit až o jeden rok
po dosažení zletilosti.
§ 975
Rozhodne-li soud o umístění dítěte do ústavní nebo ochranné výchovy,
upraví také rozsah vyživovací povinnosti rodičů.
Žádné komentáře:
Okomentovat