HLAVA II
PŘÍBUZENSTVÍ A ŠVAGROVSTVÍ
Díl 1
Všeobecná ustanovení
Příbuzenství
§ 771
Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý
osvojením.
§ 772
(1) Osoby jsou příbuzné v linii přímé, pochází-li jedna od druhé.
(2) Osoby jsou příbuzné ve vedlejší linii, mají-li společného předka,
ale přitom nepocházejí jedna od druhé.
§ 773
Stupeň příbuzenství mezi dvěma osobami se určuje podle počtu zrození,
jimiž v linii přímé pochází jedna od druhé a ve vedlejší linii obě od svého nejbližšího
společného předka.
§ 774
Švagrovství
Vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými
druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem,
v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne-li manželství
smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká.
Díl 2
Poměry mezi rodiči a dítětem
Oddíl 1
Určování rodičovství
§ 775
Mateřství
Matkou dítěte je žena, která je porodila.
Otcovství
§ 776
(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého
dne poté, co manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, anebo poté, co
byl manžel matky prohlášen za nezvěstného, má se za to, že otcem je manžel matky.
(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, má se za to, že otcem
je manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne poté, co
předchozí manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.
§ 777
(1) Narodí-li se dítě v době mezi zahájením řízení o rozvodu manželství
a třístým dnem po rozvodu manželství, a manžel, popřípadě bývalý manžel matky prohlásí,
že není otcem dítěte, zatímco jiný muž prohlásí, že je otcem dítěte, má se za to,
že otcem je tento muž, připojí-li se matka k oběma prohlášením.
(2) Prohlášení manžela matky dítěte, popřípadě jejího bývalého manžela,
muže, který tvrdí, že je otcem dítěte, a matky dítěte se činí v řízení před soudem,
zahájeném na návrh některého z nich; návrh lze podat nejpozději do uplynutí jednoho
roku od narození dítěte.
(3) K určení otcovství k dítěti podle odstavců 1 a 2 nemůže dojít
dříve, dokud nenabude právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství.
(4) Jde-li o řízení o neplatnost manželství, použijí se odstavce
1 až 3 obdobně.
§ 778
Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané,
má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas.
§ 779
(1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, má se
za to, že otcem je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky
a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k dítěti ještě nenarozenému, je-li již
počato.
(2) Prohlášení se činí osobně před soudem nebo před matričním úřadem.
Nezletilý, který není plně svéprávný, činí prohlášení vždy před soudem.
§ 780
Činí-li prohlášení ten, kdo není plně svéprávný, může je učinit pouze
před soudem. Soud podle okolností případu posoudí, zda ten, kdo není plně svéprávný,
je schopen jednat sám, nebo zda za něho bude jednat jeho opatrovník.
§ 781
Nemůže-li matka pro duševní poruchu posoudit význam svého prohlášení
nebo je-li opatření jejího prohlášení spojeno s těžko překonatelnou překážkou, není
možné určit otcovství souhlasným prohlášením.
§ 782
Na prohlášení otcovství jako zvláštní projev vůle se použijí obecná
ustanovení o právním jednání, není-li stanoveno jinak. Neplatnosti se však lze dovolat
jen ve lhůtě pro popření otcovství.
§ 783
(1) Nedojde-li k určení otcovství podle § 776, 777 nebo 778, ani
podle § 779, může matka, dítě i muž, který tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství
určil soud.
(2) Má se za to, že otcem je muž, který s matkou dítěte souložil
v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto šedesát a více než tři
sta dní, ledaže jeho otcovství vylučují závažné okolnosti.
(3) Není-li domnělý otec naživu, podává se návrh proti opatrovníkovi,
kterého k tomu jmenuje soud.
§ 784
(1) Zemře-li během řízení navrhovatel, může v řízení pokračovat další
k návrhu oprávněný.
(2) Zemře-li během řízení dítě, může do šesti měsíců od jeho smrti
podat návrh též potomek tohoto dítěte, má-li právní zájem na tomto určení.
(3) Zemře-li během řízení domnělý otec, pokračuje řízení proti opatrovníkovi,
kterého k tomu jmenuje soud.
(4) Zemře-li během řízení muž, který tvrdil, že je otcem, a nepokračuje-li
v řízení dítě nebo matka, soud řízení zastaví.
Popírání otcovství
§ 785
(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech
zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce,
popřít své otcovství u soudu, nejpozději však do šesti let od narození dítěte. Otcovství
popírá vůči dítěti a matce, jsou-li oba naživu, a nežije-li jeden z nich, vůči druhému;
není-li naživu žádný z nich, manžel toto právo nemá.
(2) Byla-li svéprávnost manžela před uplynutím popěrné šestileté
lhůty omezena tak, že sám otcovství popřít nemůže, může je popřít jeho opatrovník,
kterého pro tento účel jmenuje soud, a to ve lhůtě šesti měsíců od jmenování soudem.
§ 786
(1) Narodí-li se dítě mezi stošedesátým dnem od uzavření manželství
a třístým dnem po jeho zániku nebo prohlášení za neplatné, lze otcovství popřít s
výjimkou uvedenou v ustanovení § 777, jen je-li vyloučeno, aby manžel matky byl otcem
dítěte.
(2) Narodí-li se dítě před stošedesátým dnem od uzavření manželství,
postačí k tomu, aby se nemělo za to, že otcem dítěte je manžel matky, popře-li své
otcovství. To neplatí, souložil-li manžel matky s matkou dítěte v době, od níž do
narození dítěte neprošlo méně než sto šedesát a více než tři sta dní, nebo věděl-li
při uzavření manželství, že je těhotná.
§ 787
Otcovství nelze popřít k dítěti narozenému v době mezi stošedesátým
dnem a třístým dnem od umělého oplodnění provedeného se souhlasem manžela matky,
nebo se souhlasem jiného muže, když matka není vdaná, bez ohledu na to, jaké genetické
látky bylo použito. To neplatí, otěhotněla-li matka dítěte jinak.
§ 788
Popřel-li pozdější manžel své otcovství k dítěti matky znovu provdané,
počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství dřívějšího manžela dnem následujícím
poté, kdy se dozvěděl o rozhodnutí.
§ 789
Matka může do šesti měsíců od narození dítěte popřít, že otcem dítěte
je její manžel. Ustanovení o popření otcovství manželem platí obdobně.
§ 790
(1) Muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů,
může otcovství k dítěti popřít, jen je-li vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte.
Může tak učinit do šesti měsíců ode dne, kdy bylo takto otcovství určeno; dojde-li
k určení otcovství před narozením dítěte, neskončí lhůta dříve než šest měsíců po
jeho narození.
(2) Ustanovení § 785 odst. 1 věta druhá a § 785 odst. 2 platí obdobně.
§ 791
Matka dítěte může popřít, že otcem dítěte je muž, jehož otcovství
bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, a to ve lhůtách stanovených v § 790 odst.
1 větě druhé.
§ 792
Je-li návrh na popření otcovství podán po uplynutí popěrné lhůty,
může soud rozhodnout, že zmeškání lhůty promíjí, pokud to vyžadují zájem dítěte a
veřejný pořádek.
§ 793
Vyžaduje-li to zřejmý zájem dítěte a mají-li být naplněna ustanovení
zaručující základní lidská práva, může soud i bez návrhu zahájit řízení o popření
otcovství, bylo-li otcovství určeno souhlasným prohlášením rodičů, ale otec dítěte
takto určený nemůže být jeho otcem. Soud zpravidla současně pozastaví výkon rodičovské
odpovědnosti.
Oddíl 2
Osvojení
Pododdíl 1
Osvojení, osvojitel a osvojované dítě
§ 794
Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní.
§ 795
Předpokladem osvojení je takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem,
jaký je mezi rodičem a dítětem, nebo že tu jsou alespoň základy takového vztahu.
Osvojení nezletilého musí být v souladu s jeho zájmy.
§ 796
(1) O osvojení nezletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce
dítě osvojit. K návrhu na osvojení dítěte z ciziny nebo do ciziny připojí navrhovatel
rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o souhlasu s osvojením.
(2) O osvojení zletilého rozhodne soud na návrh osoby, která chce
zletilého osvojit, k němuž se připojil zletilý, který má být osvojen.
§ 797
Na základě rozhodnutí soudu o osvojení se osvojitel, popřípadě osvojitelé,
zapíší do matriky jako rodič, popřípadě rodiče dítěte.
§ 798
Z činností souvisejících se zprostředkováním osvojení nesmí nikdo
získat nepatřičný zisk.
§ 799
(1) Osvojitelem se může stát pouze zletilá a svéprávná osoba, zaručuje-li
svými osobními vlastnostmi a způsobem života, jakož i důvody a pohnutkami, které
jí vedou k osvojení, že bude pro osvojované dítě dobrým rodičem.
(2) Zdravotní stav osvojitele nebo obou osvojitelů nesmí omezovat
péči o osvojené dítě ve značné míře.
§ 800
(1) Osvojiteli se mohou stát manželé nebo jeden z manželů. Výjimečně
může osvojit i jiná osoba; v tom případě soud též rozhodne o tom, že se z matriky
vypouští zápis o druhém rodiči.
(2) Osvojují-li manželé, podávají návrh na osvojení společně jako
společní osvojitelé.
§ 801
Osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení
v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení
rozhodující.
§ 802
Osvojit lze nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
§ 803
Mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový
rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník
zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový
rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let.
§ 804
Osvojení je vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii
a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství.
Pododdíl 2
Souhlas s osvojením
§ 805
O osvojení nemůže být rozhodnuto bez souhlasu dítěte, rodičů dítěte
nebo osob, které jsou oprávněny dát souhlas za rodiče, popřípadě manžela osvojitele.
To platí i v případě, že byl souhlas vzat zpět.
Souhlas dítěte s osvojením
§ 806
(1) Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je třeba vždy
jeho osobního souhlasu, ledaže je mimo jakoukoli pochybnost, že by byl postup požadující
osobní souhlas osvojovaného dítěte v zásadním rozporu se zájmy dítěte, nebo že dítě
není schopno posoudit důsledky souhlasu.
(2) Dříve než se osvojované dítě vyjádří, soud je řádně poučí o
účelu, obsahu a důsledcích souhlasu s osvojením.
§ 807
(1) Nedosáhlo-li dítě věku alespoň dvanácti let, dá jeho jménem
souhlas s osvojením jeho opatrovník; opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní
ochrany dětí. Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti,
které ho povedou k závěru, že osvojení bude v souladu se zájmy dítěte.
(2) Je-li to možné, soud vyslechne i osvojované dítě a vezme na
jeho vyjádření zřetel s ohledem na stupeň jeho duševního vývoje.
§ 808
Osvojované dítě může svůj souhlas s osvojením odvolat až do rozhodnutí
o osvojení.
Souhlas rodičů
§ 809
K osvojení je třeba souhlasu rodičů osvojovaného dítěte.
§ 810
(1) Souhlas dává rodič osobním prohlášením vůči soudu. Prohlášení
musí splňovat obecné náležitosti právního jednání, je-li však souhlas vázán na splnění
podmínky nebo je-li časově omezený, nepřihlíží se k němu.
(2) Dříve než se rodič vyjádří, soud ho řádně poučí o podstatě
a důsledcích prohlášení souhlasu a o podstatě osvojení.
§ 811
(1) Souhlasu rodiče k osvojení jeho dítěte je třeba i tehdy, nenabyl-li
plné svéprávnosti. Rodič, který ještě nedosáhl věku šestnácti let, nemůže dát souhlas
k osvojení.
(2) Dává-li souhlas rodič, který nenabyl plné svéprávnosti, nelze,
aby za něho jednal jeho opatrovník; jeho způsobilost dát souhlas posoudí soud podle
obecných ustanovení.
§ 812
Rodič, jehož svéprávnost byla omezena rozhodnutím soudu, může ve
věcech osvojení, včetně udělení souhlasu k osvojení, právně jednat pouze v rozsahu,
ve kterém jeho svéprávnost omezena nebyla.
§ 813
(1) Matka osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení nejdříve
šest týdnů po narození dítěte. Otec osvojovaného dítěte může dát souhlas k osvojení
i před uplynutím této doby, nejdříve však po narození dítěte.
(2) Byl-li souhlas otce nebo matky dán dříve, nepřihlíží se k němu.
§ 814
Není rozhodné, zda byl souhlas k osvojení dán s určením pro určitou
osobu osvojitele, nebo bez takového určení.
§ 815
Byl-li souhlas k osvojení dán s určením pro určitou osobu jako
osvojitele a bude-li návrh na osvojení vzat zpět, nebo zamítnut, pozbude souhlas
účinnosti.
§ 816
Souhlas k osvojení pozbude účinnosti vždy, nedojde-li k osvojení
do šesti let ode dne, kdy byl souhlas dán.
§ 817
(1) Souhlas k osvojení lze odvolat po dobu tří měsíců ode dne,
kdy byl dán.
(2) Souhlas k osvojení lze odvolat i po uplynutí tří měsíců
ode dne, kdy byl dán,
a) nebylo-li osvojované dítě ještě předáno do péče osvojitele
před osvojením,
b) má-li být osvojované dítě podle rozhodnutí soudu vydaného
na návrh rodičů vydáno tím, komu bylo svěřeno do péče, protože je v souladu se zájmy
dítěte, aby bylo se svými rodiči.
(3) Pro odvolání souhlasu platí obdobně ustanovení o tom, jak,
vůči komu a s jakými účinky se souhlas k osvojení dává.
§ 818
(1) Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba,
pokud rodič
a) byl zbaven rodičovské odpovědnosti a zároveň práva dát souhlas
k osvojení,
b) není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky
svého jednání nebo je ovládnout, nebo
c) se zdržuje na neznámém místě a toto místo se nepodaří soudu
v součinnosti s dalšími orgány veřejné moci zjistit ani při vynaložení potřebné pečlivosti.
(2) Jsou-li tyto skutečnosti dány u obou rodičů, vyžaduje se k
osvojení souhlas poručníka, popřípadě souhlas opatrovníka, kterého k tomu účelu jmenuje
soud; to platí i v případě, že oba rodiče zemřeli nebo že rodičovství k osvojovanému
dítěti nebylo určeno. Před udělením nebo odmítnutím souhlasu musí být zjištěny všechny
rozhodné skutečnosti týkající se osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly
mít vliv na rozhodnutí o osvojení; zejména se zjistí, zda osvojované dítě má blízké
příbuzné a zda ti mají zájem o dítě pečovat, a vyslechne se i ten, v jehož péči se
osvojované dítě právě nalézá.
§ 819
(1) K osvojení dále není třeba souhlasu rodiče, který zjevně nemá
o dítě zájem.
(2) Rodič zjevně nemá o dítě zájem, neprojevuje-li soustavně o
dítě opravdový zájem, a tím trvale zaviněně porušuje své povinnosti rodiče.
§ 820
(1) Má se za to, že nezájem rodiče o dítě je zjevný, trvá-li alespoň
tři měsíce od posledního projeveného opravdového zájmu. Nelze-li však v chování rodiče
spatřovat hrubé porušování jeho povinností, je třeba, aby byl orgánem sociálně-právní
ochrany dětí poučen o možných důsledcích svého chování a aby od takového poučení
uplynuly alespoň tři měsíce. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je povinen poskytnout
rodiči nejpozději po tomto poučení poradenství a pomoc za podmínek stanovených jiným
právním předpisem.
(2) Poučení podle odstavce 1 se nevyžaduje, opustil-li rodič místo,
kde se dříve zdržoval, aniž sdělil, kde se nyní zdržuje, a nepodařilo-li se ani za
tři měsíce zjistit místo, kde se rodič zdržuje.
§ 821
(1) Soud rozhoduje ve zvláštním řízení, je-li, nebo není-li třeba
k osvojení souhlasu rodiče.
(2) Rozhodne-li soud, že k osvojení není třeba souhlasu obou rodičů,
je k osvojení zapotřebí souhlasu opatrovníka, kterého soud k tomu účelu jmenuje.
Dříve než dá opatrovník souhlas, zjistí všechny rozhodné skutečnosti týkající se
osvojovaného dítěte a jeho rodiny, které by mohly mít vliv na rozhodnutí o osvojení;
zejména zjistí, má-li osvojované dítě blízké příbuzné, kteří mají zájem o ně pečovat,
a vyslechne toho, v jehož péči se osvojované dítě právě nalézá.
§ 822
(1) Nastaly-li okolnosti, kdy k osvojení není třeba souhlasu rodiče,
nelze přesto o osvojení kladně rozhodnout, je-li tu někdo z blízkých příbuzných dítěte,
který je ochoten a schopen o dítě pečovat a učiní v tomto smyslu návrh soudu.
(2) Soud svěří dítě do péče jeho blízkého příbuzného, je-li to
v souladu se zájmy dítěte a je-li zjevné, že tato osoba je schopna o dítě pečovat.
Pododdíl 3
Péče před osvojením
§ 823
(1) Se souhlasem budoucího osvojitele je možné předat mu osvojované
dítě do péče ihned poté, kdy oba rodiče dali k osvojení souhlas. Souhlasí-li s tím
rodiče, lze dítě předat budoucímu osvojiteli do péče i dříve, jakmile to zdravotní
stav dítěte dovolí. Rodiče osvojovaného dítěte jsou povinni o předání dítěte informovat
orgán sociálně-právní ochrany dětí.
(2) Péče o dítě v době před uplynutím tří měsíců ode dne, kdy byl
dán souhlas k osvojení, není péčí před osvojením. Po tuto dobu má ten, komu bylo
dítě předáno do péče, pouze povinnost a právo o dítě řádně pečovat a chránit je;
v záležitostech dítěte, které s touto péčí souvisí, může jednat, jen je-li toho nezbytně
třeba.
§ 824
(1) O předání dítěte do péče podle § 823 rozhodne soud.
(2) Má-li soud za to, že jsou dány okolnosti, kdy k osvojení není
třeba souhlasu rodiče, může použít § 823 odst. 1 obdobně.
§ 825
Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl dán souhlas k osvojení, se
pozastavuje výkon práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti; soud
jmenuje poručníkem osvojovaného dítěte orgán sociálně-právní ochrany dětí, ledaže
byl poručník jmenován již dříve. Ustanovení § 929 platí obdobně.
§ 826
Po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy byl souhlas k osvojení dán, může
být osvojované dítě předáno osvojiteli do péče před osvojením. O takovém předání
rozhoduje na návrh osvojitele soud.
§ 827
(1) Soud o předání dítěte osvojiteli do péče před osvojením rozhodne
až poté, co provede šetření ohledně vzájemné vhodnosti dítěte a osvojitele, zejména
se zřetelem na
a) osobnost a zdravotní stav osvojitele i jeho sociální prostředí,
zvláště bydlení a domácnost, jakož i schopnost osvojitele pečovat o dítě a pohnutky
osvojitele k osvojení,
b) osobnost a zdravotní stav dítěte, sociální prostředí, ze kterého
dítě pochází, jakož i jeho statusová práva,
c) etnické, náboženské a kulturní prostředí dítěte a osvojitele,
d) dobu, po kterou bylo dítě v péči osvojitele.
(2) Chce-li dítě osvojit jeden z manželů, soud zjistí, z jakého důvodu
se druhý manžel k návrhu nepřipojil.
§ 828
Bylo-li osvojované dítě již dříve předáno do péče osvojitele, považuje
se jeho další péče za péči před osvojením. Pro péči před osvojením není nutné další
rozhodnutí orgánu veřejné moci.
§ 829
(1) Dříve než bude o osvojení rozhodnuto, musí být osvojované dítě
v péči osvojitele na jeho náklad. Osvojitel má povinnosti a práva osoby, do jejíž
péče je dítě svěřeno podle § 953 až 957.
(2) Péče osvojitele o osvojované dítě před osvojením trvá po dobu
dostatečnou pro přesvědčivé zjištění, že se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil takový
poměr, jaký je smyslem a cílem osvojení; tato péče neskončí dříve než uplynutím šesti
měsíců.
(3) Po dobu, v níž je dítě v péči osvojitele, se pozastavuje dříve
stanovená vyživovací povinnost jiné osoby k dítěti.
§ 830
(1) Podá-li muž, který tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, návrh
na určení otcovství, nelze o osvojení rozhodnout, dokud o návrhu na určení otcovství
nebude rozhodnuto.
(2) Bylo-li osvojované dítě předáno do péče budoucího osvojitele
podle § 823 a uplynula-li tříměsíční lhůta, ve které lze souhlas k osvojení odvolat,
dříve, než byl návrh podle odstavce 1 podán, použije se § 817 obdobně.
§ 831
Podá-li osoba, která tvrdí, že je blízkým příbuzným osvojovaného
dítěte, návrh na svěření dítěte do péče podle § 953, nelze o osvojení rozhodnout,
dokud o tomto návrhu nebude rozhodnuto.
Pododdíl 4
Následky osvojení
§ 832
(1) Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, nebo manželem svého
rodiče, má postavení společného dítěte manželů; jinak má postavení dítěte osvojitele.
(2) Osvojitelé mají rodičovskou odpovědnost.
§ 833
(1) Osvojením zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní
rodinou, jakož i práva a povinnosti z tohoto poměru vyplývající. Zanikají také práva
a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl jmenován, aby za rodiče
tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká
se osvojení příbuzenského poměru mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými,
ani práv a povinností vyplývajících z tohoto poměru.
§ 834
Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení
i na jeho dítě.
§ 835
(1) Osvojenec má příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů
má příjmení, které bylo určeno pro jejich děti při uzavření manželství.
(2) Nesouhlasí-li osvojenec, který má právo vyslovit se ke svému
příjmení, se změnou svého příjmení, rozhodne soud, že osvojenec bude ke svému příjmení
připojovat příjmení osvojitele. Má-li osvojenec připojované příjmení, lze osvojitelovo
příjmení připojit jen k prvnímu příjmení osvojence; má-li osvojitel připojované příjmení,
lze k osvojencovu příjmení připojit jen první příjmení osvojitele.
§ 836
Osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti osvojení,
jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky.
§ 837
Utajení osvojení
(1) Osvojitel nebo osvojenec může navrhnout, aby soud rozhodl, že
osvojení a jeho okolnosti mají být utajeny před rodinou původu dítěte. To obdobně
platí i pro utajení pokrevního rodiče a jeho souhlasu k osvojení.
(2) Třebaže byly osvojení a jeho okolnosti nebo pokrevní rodič a
jeho souhlas k osvojení utajeny, může soud rozhodnout o jejich odtajnění, odůvodňuje-li
to velmi závažná situace ohrožující osvojené dítě na životě nebo na zdraví.
§ 838
Jakmile osvojenec nabude svéprávnosti, vznikne mu právo seznámit
se s obsahem spisu, který byl veden v řízení o jeho osvojení.
§ 839
Dohled nad úspěšností osvojení
(1) Bez zřetele k tomu, zda je dohled nad úspěšností osvojení uložen,
poskytne zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí osvojitelům poradenství a služby
spojené s péčí o osvojence.
(2) Odůvodňují-li to okolnosti případu, nařídí soud i bez návrhu
nad osvojitelem a osvojencem dohled na dobu nezbytně nutnou, jejíž délku zároveň
určí; dohled vykonává zpravidla prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Zrušení osvojení
§ 840
(1) Jsou-li pro to důležité důvody, soud osvojení na návrh osvojitele
nebo osvojence zruší; podá-li návrh jen jeden z nich, může se druhý k návrhu připojit.
(2) Osvojení nelze zrušit po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení.
To neplatí, je-li osvojení v rozporu se zákonem.
§ 841
(1) Zrušením osvojení zaniká poměr vzniklý osvojením i povinnosti
a práva z tohoto poměru vyplývající a obnovuje se předchozí příbuzenský poměr.
(2) Majetková práva a majetkové povinnosti osvojence vzniklé před
tím, než bylo osvojení zrušeno, nejsou zrušením osvojení dotčeny.
§ 842
Osvojenec bude mít po zrušení osvojení příjmení, které měl před
osvojením, ledaže prohlásí, že si stávající příjmení ponechá.
§ 843
Opětovné osvojení osvojence
Osvojenec může být opětovně osvojen, jen
a) bylo-li dřívější osvojení zrušeno,
b) má-li být osvojen pozdějším manželem osvojitele poté, co
předchozí manžel, který byl společným osvojitelem, zemřel, nebo
c) zemřel-li ten, kdo byl jediným osvojitelem, anebo ti, kdo
byli společnými osvojiteli.
§ 844
Je-li to v souladu se zájmy dítěte, může soud na návrh osvojitele
rozhodnout i před uplynutím doby tří let od rozhodnutí o osvojení, že je osvojení
nezrušitelné.
§ 845
Nezrušitelné osvojení nebrání tomu, aby osvojenec byl opětovně
osvojen.
Pododdíl 5
Osvojení zletilého
§ 846
Zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.
§ 847
Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého
(1) Zletilého lze osvojit, jestliže
a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem,
b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý,
c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době
jeho nezletilosti nebo
d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
(2) Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným
zájmem jeho pokrevních rodičů.
(3) Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích
osvojení, se použijí, s výjimkou § 838 a 839, obdobně.
Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého
§ 848
(1) Není-li to na újmu důležitých zájmů potomků osvojitele nebo
potomků osvojovaného, lze osvojit zletilého výjimečně také z důvodů hodných zvláštního
zřetele, pokud to je přínosné pro osvojitele a osvojence navzájem, nebo v odůvodněných
případech alespoň pro jednoho z nich.
(2) Ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o jeho
následcích, se použijí přiměřeně.
§ 849
(1) Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr
vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel
nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům.
(2) Osvojenec a jeho potomci nepozbývají osvojením práv ve vlastní
rodině.
Společná ustanovení pro osvojení zletilého
§ 850
(1) Není-li osvojovaný plně svéprávný, jedná za něho zákonný zástupce,
popřípadě opatrovník, kterého k tomu jmenuje soud.
(2) Trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem
svého manžela. Nemůže-li manžel dát souhlas proto, že není plně svéprávný, nebo je-li
opatření jeho souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, soud zvlášť posoudí,
zda osvojení není v rozporu s oprávněnými zájmy tohoto manžela, popřípadě dalších
členů rodiny.
§ 851
(1) Osvojení zletilého nemá vliv na jeho příjmení.
(2) Souhlasí-li s tím osvojitel, může osvojenec připojit osvojitelovo
příjmení k svému příjmení; trvá-li manželství osvojitele a mají-li manželé společné
příjmení, vyžaduje se souhlas i druhého manžela.
(3) Trvá-li manželství osvojence a mají-li manželé společné příjmení,
může osvojenec připojit osvojitelovo příjmení k svému příjmení jen se souhlasem svého
manžela.
§ 852
Osvojení má právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud
se narodili později. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky,
jen když dali k osvojení souhlas.
§ 853
(1) Vyživovací povinnost osvojence vůči jeho předkům nebo potomkům
trvá nadále jen tehdy a jen v té míře, nejsou-li jiné osoby, které mají vyživovací
povinnost, popřípadě nejsou-li tyto osoby schopny své vyživovací povinnosti dostát.
Osvojenec má právo na výživné vůči svým předkům nebo potomkům jen tehdy a jen v té
míře, není-li osvojitel s to své vyživovací povinnosti dostát.
(2) Osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců,
nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám.
(3) Má-li osvojení právní následky i pro potomky osvojence, použijí
se odstavce 1 a 2 obdobně.
§ 854
Pro osvojení nezletilého, kterému byla přiznána svéprávnost, se
ustanovení o osvojení zletilého použijí obdobně.
Oddíl 3
Rodiče a dítě
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 855
(1) Rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto
vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.
(2) Účelem povinností a práv k dítěti je zajištění morálního a hmotného
prospěchu dítěte.
§ 856
Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti
a práva osobní povahy vznikají narozením dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti.
§ 857
(1) Dítě je povinno dbát svých rodičů.
(2) Dokud se dítě nestane svéprávným, mají rodiče právo usměrňovat
své dítě výchovnými opatřeními, jak to odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem,
včetně omezení sledujících ochranu morálky, zdraví a práv dítěte, jakož i práv jiných
osob a veřejného pořádku. Dítě je povinno se těmto opatřením podřídit.
§ 858
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která
spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový,
rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem,
v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování
a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné
svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
§ 859
Vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské
odpovědnosti; jejich trvání nezávisí na nabytí zletilosti ani svéprávnosti.
Pododdíl 2
Osobní jméno a příjmení dítěte
§ 860
(1) Dítě má příjmení určené při uzavření manželství svých rodičů
pro společné děti manželů.
(2) Nemá-li dítě příjmení podle odstavce 1, zvolí rodiče pro dítě
příjmení jednoho z nich; jinak jeho příjmení určí soud. Totéž platí o osobním jménu
dítěte.
§ 861
Je-li znám jen jeden z rodičů, má dítě jeho příjmení. Tento rodič
také určí osobní jméno dítěte; jinak je určí soud.
§ 862
(1) Jde-li o dítě, jehož rodiče nejsou manžely, zvolí rodiče pro
dítě příjmení jednoho z nich; jinak jeho příjmení určí soud.
(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou
matka dítěte a její manžel shodně prohlásit před matričním úřadem, že příjmení určené
pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě.
§ 863
(1) Ke změně příjmení dítěte podle § 862 je třeba vyjádření dítěte
za stejných podmínek jako v jiných záležitostech týkajících se dítěte; je-li dítě
starší patnácti let, je třeba, aby se změnou svého příjmení souhlasilo.
(2) Ustanovení § 862 nelze použít, dosáhlo-li dítě zletilosti.
§ 864
Není-li žádný z rodičů znám, určí soud i bez návrhu osobní jméno
a příjmení dítěte.
Pododdíl 3
Rodičovská odpovědnost
§ 865
(1) Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý
rodič, ledaže jí byl zbaven.
(2) Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň
o jeho rodičovské odpovědnosti.
§ 866
Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti
nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte.
§ 867
(1) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, poskytne soud
dítěti potřebné informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento sdělit.
(2) Není-li podle zjištění soudu dítě schopno informace náležitě
přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento
názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit,
s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte; o
dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit
si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.
§ 868
(1) Výkon rodičovské odpovědnosti nezletilého rodiče, který dříve
přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství nenabyl plné svéprávnosti, je až
do doby, kdy nabude plnou svéprávnost, pozastaven; to neplatí o výkonu povinnosti
a práva péče o dítě, ledaže soud vzhledem k osobě rodiče rozhodne, že výkon také
této povinnosti a tohoto práva se pozastavuje až do doby, kdy rodič nabude plnou
svéprávnost.
(2) Výkon rodičovské odpovědnosti rodiče, jehož svéprávnost byla
v této oblasti omezena, je po dobu omezení jeho svéprávnosti pozastaven, ledaže soud
rozhodne, že se rodiči vzhledem k jeho osobě zachovává výkon povinnosti a práva péče
o dítě a osobního styku s dítětem.
§ 869
(1) Brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské odpovědnosti závažná
okolnost a lze-li se domnívat, že je toho v souladu se zájmy dítěte třeba, může soud
rozhodnout, že se výkon rodičovské odpovědnosti tohoto rodiče pozastavuje.
(2) Pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na plnění
vyživovací povinnosti k dítěti.
§ 870
Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li
to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon,
a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.
§ 871
(1) Zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon,
anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává,
soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví.
(2) Spáchal-li rodič proti svému dítěti úmyslný trestný čin, nebo
použil-li rodič své dítě, které není trestně odpovědné, ke spáchání trestného činu,
nebo spáchal-li rodič trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor
trestného činu spáchaného jeho dítětem, soud zvlášť posoudí, nejsou-li tu důvody
pro zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti.
§ 872
Před rozhodnutím soudu o omezení rodičovské odpovědnosti soud vždy
posoudí, zda je vzhledem k zájmu dítěte nezbytné omezit právo rodiče osobně se stýkat
s dítětem. Dojde-li ke zbavení rodiče rodičovské odpovědnosti, zůstává rodiči právo
osobně se stýkat s dítětem jen v případě, že soud rozhodne o zachování tohoto práva
rodiči s přihlédnutím k zájmu dítěte.
§ 873
Zbavil-li soud rodiče rodičovské odpovědnosti, může zároveň rozhodnout,
že jej zbavuje všech nebo některých povinností a práv stanovených v § 856, především
práva dát souhlas k osvojení.
§ 874
Zbavení rodiče jeho rodičovské odpovědnosti ani její omezení nemá
vliv na jeho vyživovací povinnost k dítěti.
Zvláštní ustanovení o výkonu rodičovské odpovědnosti
§ 875
(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy
dítěte.
(2) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče
dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům
jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není
schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru
dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.
§ 876
(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě.
(2) Hrozí-li při rozhodování o záležitosti dítěte nebezpečí z prodlení,
může jeden z rodičů rozhodnout nebo dát přivolení sám; je ale povinen neprodleně
sdělit druhému rodiči, jaký je stav věcí.
(3) Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí
osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.
§ 877
(1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná
zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy,
vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
(2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné
a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění
dítěte.
§ 878
(1) Nežije-li některý z rodičů nebo není-li znám, nemá-li některý
z rodičů rodičovskou odpovědnost, nebo je-li výkon jeho rodičovské odpovědnosti pozastaven,
vykonává rodičovskou odpovědnost druhý rodič; to platí i tehdy, je-li rodičovská
odpovědnost jednoho z rodičů omezena nebo je-li omezen její výkon.
(2) Nemá-li žádný z rodičů rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu
nebo je-li výkon rodičovské odpovědnosti obou rodičů pozastaven, anebo je-li rodičovská
odpovědnost rodičů dotčena některým z uvedených způsobů, ale každého jinak, jmenuje
soud dítěti poručníka, kterému náleží povinnosti a práva rodičů nebo jejich výkon
na místě rodičů.
(3) Je-li rodičovská odpovědnost rodičů omezena nebo je-li omezen
její výkon, jmenuje soud dítěti opatrovníka.
§ 879
(1) Při právním jednání vůči dítěti, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, postačí jednání i jen vůči jednomu z rodičů jako zástupci
dítěte.
(2) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, je či není v dobré víře, je třeba, aby byla posouzena dobrá
víra obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden z rodičů, posoudí se jen jeho
dobrá víra.
(3) Je-li právně významné, zda dítě, které není způsobilé ve věci
samostatně právně jednat, o věci, popřípadě skutečnosti vědělo nebo nevědělo, je
třeba, aby byla posouzena vědomost obou rodičů; má-li však dítě v péči jen jeden
z rodičů, posoudí se jen jeho vědomost.
Péče o dítě a jeho ochrana
§ 880
(1) Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají
rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte.
(2) Rozhodují-li rodiče o vzdělání nebo o pracovním uplatnění dítěte,
vezmou v úvahu jeho názor, schopnosti a nadání.
§ 881
Péči o dítě a jeho ochranu, výkon jeho výchovy, popřípadě některých
jejích stránek, nebo dohled nad dítětem mohou rodiče svěřit jiné osobě; dohoda rodičů
s ní se nemusí dotknout trvání ani rozsahu rodičovské odpovědnosti.
§ 882
(1) Zadržuje-li jiná osoba dítě protiprávně, mají rodiče právo
žádat, aby jim dítě předala; to platí i mezi rodiči navzájem. Toto právo má i ten,
kdo o dítě oprávněně pečuje.
(2) Osoba, která dítě protiprávně zadržuje, má povinnost jej řádně
předat tomu, kdo má dítě po právu v péči.
§ 883
Rodiče a dítě si jsou povinni pomocí, podporou a ohledem na svou
důstojnost.
§ 884
(1) Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodiče mají
být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování
v rodině.
(2) Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která
je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské
důstojnosti dítěte.
§ 885
Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o dítě a
jeho výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.
To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo
registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti.
§ 886
(1) Žije-li dítě s rodiči nebo s některým z nich v rodinné domácnosti
a je-li o ně řádně pečováno, podílí se i ono na péči o chod domácnosti. Tato povinnost
dítěte zaniká zároveň s poskytováním výživy rodičů dítěti.
(2) Dítě se podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací,
popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby. Pro určení
rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti
a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny.
Osobní styk rodiče s dítětem
§ 887
Výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče
svěřit jiné osobě.
§ 888
Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s
druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo
stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit
podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se
smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen
dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně
umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým
rodičem spolupracovat.
§ 889
Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho,
co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li
rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku
s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů
má mít dítě ve své péči.
§ 890
Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká
dítěte a jeho zájmů.
§ 891
(1) Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou,
jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat. Nedohodnou-li se rodiče,
nebo vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, soud styk rodiče s
dítětem upraví. V odůvodněných případech může soud určit místo styku rodiče s dítětem.
(2) Je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně
se stýkat s dítětem, anebo tento styk i zakáže.
Zastoupení dítěte
§ 892
(1) Rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních
jednáních, ke kterým není právně způsobilé.
(2) Rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich;
ustanovení § 876 odst. 3 platí obdobně.
(3) Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu
zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje
soud dítěti opatrovníka.
§ 893
Nedohodnou-li se rodiče, který z nich dítě při právním jednání
zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat
a jakým způsobem.
§ 894
(1) Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti
dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou
s odbornými znalostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou.
(2) Uzavře-li dítě smlouvu o zastoupení, nemá to vliv na zákonné
zastoupení dítěte rodiči.
(3) Nedojde-li mezi zákonným a smluvním zástupcem k dohodě, rozhodne
soud v souladu se zájmy dítěte.
§ 895
Došlo-li k popření otcovství, právní jednání učiněná otcem jako
zákonným zástupcem zůstávají nedotčena.
Péče o jmění dítěte
§ 896
(1) Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především
je jako řádní hospodáři spravovat. S peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat,
že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem dítěte, musí bezpečně
nakládat.
(2) Při právním jednání, které se týká jednotlivé součásti jmění
dítěte, vystupují rodiče jako jeho zástupci; ustanovení § 892 odst. 3 platí obdobně.
(3) Poruší-li rodiče povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní
hospodáři, nahradí dítěti škodu z toho vzniklou společně a nerozdílně.
§ 897
Nedohodnou-li se rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte,
rozhodne na návrh rodiče soud.
§ 898
(1) K právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího
jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu,
ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající
se zanedbatelné majetkové hodnoty.
(2) Souhlasu soudu je třeba zejména k právnímu jednání, kterým
dítě
a) nabývá nemovitou věc nebo její část a kterým s ní nakládá,
b) zatěžuje majetek jako celek nebo jeho nikoli nepodstatnou
část,
c) nabývá dar, dědictví nebo odkaz nikoli zanedbatelné majetkové
hodnoty, nebo takový dar, dědictví nebo odkaz odmítá, nebo takový dar nebo dar představující
nikoli nepodstatnou část jeho majetku poskytuje, nebo
d) uzavírá smlouvu zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění,
smlouvu úvěrovou nebo obdobnou, nebo smlouvu týkající se bydlení, zejména nájmu.
(3) K právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas
soudu, se nepřihlíží.
§ 899
Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě.
§ 900
(1) Příjmy z majetku dítěte, které rodiče nepoužijí k řádné správě
jeho majetku (zisk), použijí nejprve k výživě dítěte. Je-li toho třeba, mohou rodiče
poté použít zbývající zisk z majetku dítěte jako jeho příspěvek na vlastní výživu
rodičů a výživu nezletilého sourozence dítěte, pokud s dítětem žijí v rodinné domácnosti,
ledaže je z důležitých důvodů nezbytné zachovat je pro dítě na dobu po nabytí svéprávnosti.
(2) Majetek dítěte mohou rodiče se souhlasem soudu použít k výživě
vlastní a sourozence dítěte jen tehdy, jestliže by bez zavinění osob, které mají
vyživovací povinnost k dítěti, vznikl výrazný nepoměr mezi poměry dítěte a poměry
povinných osob.
§ 901
(1) Povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká prohlášením
úpadku na majetek rodiče. Není-li tu druhý rodič, který by mohl pečovat o jmění dítěte,
soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte.
(2) Po uplynutí tří let od zrušení konkursu může soud na návrh
rodiče nebo opatrovníka pro správu jmění dítěte omezení rodičovské odpovědnosti zrušit,
ledaže by obnovení povinnosti a práva rodiče pečovat o jmění dítěte bylo v rozporu
se zájmy dítěte.
§ 902
(1) Jakmile dítě nabude plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče
jmění, které spravovali, především mu předají součásti jeho majetku, popřípadě na
ně převedou jejich správu a podají dítěti vyúčtování ze správy jmění bez zbytečného
odkladu, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy dítě nabylo plné svéprávnosti.
Vyúčtování není zapotřebí, pokud je dítě nežádá.
(2) Vznikly-li rodičům při správě jmění dítěte nebo v souvislosti
s ní náklady, mohou požadovat jejich náhradu.
§ 903
(1) Byla-li správa jmění značně obtížná, zejména pro rozsáhlost
či rozmanitost majetkového souboru, a rodiče správu jmění řádně vykonávali, mohou
poté, co odevzdají spravované jmění svému dítěti, žádat přiměřenou odměnu, umožňuje-li
to výnos jmění.
(2) Je-li již během trvání správy jmění z okolností zřejmé, že
správa je značně obtížná a rodiče ji vykonávají řádně, soud jim na návrh přizná přiměřenou
roční, popřípadě jinak časově určenou odměnu za správu jmění.
§ 904
Předání a převzetí jmění nemá vliv na odpovědnost rodičů za správu
jmění dítěte.
§ 905
(1) Soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte,
jestliže by zájmy dítěte mohly být ohroženy, zejména jsou-li tu společná majetková
práva rodičů a dítěte nebo dítěte a jeho sourozence. V rozsahu povinností a práv
opatrovníka pro správu jmění dítěte jsou rodiče ve výkonu povinností a práv ve vztahu
ke jmění dítěte omezeni.
(2) Pro povinnosti a práva opatrovníka pro správu jmění dítěte,
který byl jmenován vedle rodičů, se použijí obdobně ustanovení o poručníkovi, který
spravuje jmění poručence, popřípadě o opatrovníkovi, který spravuje jmění opatrovance.
Výkon rodičovské odpovědnosti po rozvodu manželství
§ 906
(1) Má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud
nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu
dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy,
vyžaduje-li to zájem dítěte. Soud vezme v úvahu nejen vztah dítěte ke každému z rodičů,
ale také jeho vztah k sourozencům, popřípadě i k prarodičům.
(2) Soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže
je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem
dítěte.
§ 907
(1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé
péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče,
je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba,
aby s tím rodiče souhlasili.
(2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí
odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho
vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož
i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů,
na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít,
na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným
i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně
pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého
z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
(3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na
právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi,
na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti,
dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte
s druhým rodičem.
§ 908
Výkon povinností a práv rodičů, kteří žijí odděleně
Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné,
a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud.
V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně.
§ 909
Zvláštní ustanovení
Změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností
a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.
Pododdíl 4
Vyživovací povinnost
§ 910
(1) Předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
(2) Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací
povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.
(3) Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li
ji plnit bližší příbuzní.
(4) Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost
potomků vyživovací povinnosti předků.
§ 911
Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
§ 912
Nezletilé dítě, které není plně svéprávné, má právo na výživné, i
když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti
nestačí k jeho výživě.
§ 913
(1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby
oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry
povinného.
(2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného
je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího
zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje
nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného
osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou
domácnost.
§ 914
Je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení,
odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů,
schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.
Výživné mezi rodiči a dětmi a předky a potomky
§ 915
(1) Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní
rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
(2) Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu.
§ 916
Neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo
o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti,
osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů
pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní soudu zjistit ani další skutečnosti
potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu,
platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního
minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.
§ 917
Rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo
o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti,
a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby
dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté
výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí
obecná pravidla o jmění dítěte.
§ 918
V řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti může v případech
hodných zvláštního zřetele soud uložit osobě výživou povinné, aby složila zálohu
na výživné splatné v budoucnu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte
postupně k jednotlivým dnům splatnosti výživného. Na složenou zálohu se hledí jako
na majetek povinného.
§ 919
Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné
svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li
rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní,
postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči
o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o
plnění vyživovací povinnosti k dítěti.
§ 920
Výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce
(1) Není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec
dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu
na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů
spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné,
i v případě, že se dítě nenarodí živé.
(2) Soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství
je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených
s těhotenstvím a porodem poskytl předem.
(3) Soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství
je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po
dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu
mateřská dovolená.
Společná ustanovení o výživném
§ 921
Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc
dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou
oprávněnou jinak.
§ 922
(1) Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u
výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
(2) Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s
těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.
§ 923
(1) Změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o
výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
(2) Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu
pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.
Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu,
ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.
Oddíl 4
Zvláštní opatření při výchově dítěte
Preventivní, výchovná a sankční opatření
§ 924
Ocitne-li se dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to,
zda tu je či není osoba, která má právo o ně pečovat, anebo je-li život dítěte, jeho
normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud
upraví předběžně poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu; rozhodnutí soudu nepřekáží,
pokud dítě není řádně zastoupeno.
§ 925
(1) Vyžaduje-li to zájem na řádné výchově dítěte, a neučiní-li
tak orgán sociálněprávní ochrany dětí, může soud
a) napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, osobu, do jejíž
péče bylo dítě svěřeno, popřípadě toho, kdo narušuje řádnou péči o dítě,
b) stanovit nad dítětem dohled a provádět jej za součinnosti
školy, orgánu sociálně-právní ochrany dětí, popřípadě dalších institucí a osob, které
působí zejména v místě bydliště nebo pracoviště dítěte, nebo
c) uložit dítěti nebo rodičům omezení bránící škodlivým vlivům
na jeho výchovu, zejména zákazem určitých činností.
(2) Soud sleduje, zda je dodržováno výchovné opatření, o kterém rozhodl,
a hodnotí jeho účinnost zpravidla v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany
dětí, popřípadě dalšími osobami.
§ 926
Přísluší-li péče o dítě a jeho ochrana nebo péče o jeho jmění na
základě rozhodnutí soudu jiné osobě než rodiči, a rodič a tato osoba se nemohou o
výkonu péče dohodnout, rozhodne na návrh některého ze zúčastněných soud.
Oddíl 5
Vztahy mezi dítětem a jinými příbuznými a dalšími osobami
§ 927
Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné s dítětem, ať blízce
či vzdáleně, jakož i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový
vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito
osobami pro dítě znamenal újmu. Také dítě má právo se stýkat s těmito osobami, pokud
tyto osoby se stykem souhlasí.
Žádné komentáře:
Okomentovat