Oddíl 6
Osobnost člověka
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
§ 81
(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv.
Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.
(2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví
a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy
osobní povahy.
§ 82
(1) Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho,
aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli
z osob jemu blízkých.
§ 83
(1) Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností
v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická
osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen
projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba.
(2) Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat, aby od neoprávněného
zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky.
Pododdíl 2
Podoba a soukromí
§ 84
Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení
bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.
§ 85
(1) Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.
(2) Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je
zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým
způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.
§ 86
Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný
důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat
jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové
či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy
o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti
osobní povahy.
§ 87
(1) Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo
zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy,
může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu.
(2) Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje
podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho
vzniklou osobě, které svolení udělil.
§ 88
(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový
záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných
zájmů jiných osob.
(2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost
osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona
k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného
zájmu.
§ 89
Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka
také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu
a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.
§ 90
Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny,
písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným
způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.
Pododdíl 3
Právo na duševní a tělesnou integritu
§ 91
Člověk je nedotknutelný.
§ 92
(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit
s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se
zakazuje.
(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na
jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně
jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít,
převezme je jeho dědic.
Zásah do integrity
§ 93
(1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity
jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných
následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se
k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví
dotčeného.
(2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity
zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas
sama.
§ 94
(1) Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně
povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že
druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných
nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.
(2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se
vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným
schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit.
§ 95
Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech
udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní
vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo
závažné následky.
§ 96
(1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu,
má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.
(2) Písemnou formu vyžaduje i souhlas k
a) lékařskému pokusu na člověku, nebo
b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí,
jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky.
§ 97
(1) Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se
pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma.
(2) Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že
byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má
za to, že k odvolání nedošlo.
§ 98
(1) Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli,
byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného
manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje
se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud
je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z
prodlení. Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas
udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.
(2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve
vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo.
§ 99
Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas
ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud
to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.
§ 100
(1) Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil
čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný
zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí
i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.
(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby
uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh
nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.
§ 101
Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem
zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným
nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu.
Tím není dotčeno ustanovení § 99.
§ 102
Soud přivolí k zákroku podle § 100 nebo 101, je-li dotčené osobě
podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její
osobnosti.
§ 103
Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy
nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být,
jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět,
jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných následcích i o
riziku neprovedení zákroku.
Pododdíl 4
Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu
§ 104
Převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní
péči nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet lze jen z důvodu stanoveného zákonem a
za podmínky, že nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím
opatřením. Podání návrhu na omezení svéprávnosti nezakládá samo o sobě důvod, aby
byl člověk bez svého souhlasu do takového zařízení převzat nebo v něm držen.
§ 105
(1) Je-li člověk převzat do zařízení poskytujícího zdravotní péči
nebo je-li v něm držen, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci
a jeho manželu nebo jiné známé osobě blízké neprodleně poskytovatel zdravotních služeb;
oznámení manželu nebo jiné osobě blízké však učinit nesmí, pokud mu to bylo zakázáno.
(2) Převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči oznámí
poskytovatel zdravotních služeb do 24 hodin soudu; to platí i v případě, je-li člověk
v takovém zařízení zadržen. Soud o učiněném opatření rozhodne do sedmi dnů.
§ 106
(1) Poskytovatel zdravotních služeb zajistí, aby se člověku převzatému
do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo zadrženému v takovém zařízení dostalo
bez zbytečného odkladu náležitého vysvětlení jeho právního postavení, zákonného důvodu
učiněného opatření a možností právní ochrany včetně práva zvolit si zmocněnce nebo
důvěrníka.
(2) Vysvětlení se podá tak, aby mu člověk mohl dostatečně porozumět
a uvědomit si povahu učiněného opatření a jeho následky; má-li takový člověk zákonného
zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, podá se vysvětlení bez zbytečného odkladu také
jemu.
§ 107
(1) Má-li člověk zmocněnce nebo důvěrníka, oznámí poskytovatel zdravotních
služeb učiněné opatření zmocněnci nebo důvěrníkovi bez zbytečného odkladu poté, co
se o nich dozví.
(2) Důvěrník může uplatnit ve prospěch člověka svým jménem všechna
jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho převzetím do příslušného zařízení nebo s
jeho držením v takovém zařízení. Stejná práva jako důvěrník má i podpůrce.
§ 108
Kdo byl do zařízení poskytujícího zdravotní péči převzat nebo kdo
je v něm držen, má právo projednávat se svým zástupcem, důvěrníkem nebo podpůrcem
vlastní záležitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob.
§ 109
(1) Člověk převzatý do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo
držený v takovém zařízení má právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci
nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně
přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních služeb v tomto zařízení i
na jeho provozovateli. Stejné právo má i důvěrník nebo podpůrce.
(2) Je-li právo na přezkoumání uplatněno ještě předtím, než soud
rozhodne podle § 105 odst. 2, musí být umožněn jeho výkon tak, aby soud mohl zhodnotit
výsledky přezkoumání v řízení o přípustnosti učiněného opatření.
§ 110
Rozhodl-li soud o přípustnosti učiněného opatření, schvaluje se tím
nucený pobyt v zařízení poskytujícím zdravotní péči, tím však neodnímá právo odmítnout
určitý zákrok nebo léčebný výkon.
Pododdíl 5
Nakládání s částmi lidského těla
§ 111
(1) Člověk, jemuž byla odňata část těla, má právo dozvědět se, jak
s ní bylo naloženo. Naložit s odňatou částí lidského těla způsobem pro člověka nedůstojným
nebo způsobem ohrožujícím veřejné zdraví se zakazuje.
(2) Odňatou část těla člověka lze za jeho života použít k účelům
zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým, pokud k tomu dal souhlas. K použití odňaté
části těla člověka k účelu svou povahou neobvyklému se vyžaduje jeho výslovný souhlas
vždy.
(3) O tom, co má původ v lidském těle, platí obdobně to, co o částech
lidského těla.
§ 112
Člověk může přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených
jiným právním předpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné části lidského
těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou
obnovují; ty lze přenechat jinému i za odměnu a hledí se na ně jako na věc movitou.
Pododdíl 6
Ochrana lidského těla po smrti člověka
§ 113
(1) Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti naloženo s
jeho tělem.
(2) Provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby
lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud
tak stanoví jiný zákon.
§ 114
(1) Člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li
o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, a není-li ho,
děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého;
nežijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých;
není-li žádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímž území člověk zemřel.
(2) Náklady pohřbu a opatření pohřebiště se hradí z pozůstalosti.
Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál,
musí být pohřben alespoň slušným způsobem podle místních zvyklostí.
(3) Jiný právní předpis stanoví, jakým způsobem a na čí náklady bude
pohřben člověk, jehož pozůstalost ke krytí nákladů pohřbu nestačí a není-li nikdo
ochoten uhradit náklady pohřbu dobrovolně.
§ 115
Zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou nebo s použitím svého
těla po smrti způsobem podle § 113, platí, že s provedením pitvy nebo s takovým použitím
svého těla nesouhlasí.
§ 116
Kdo souhlasí, aby po jeho smrti bylo jeho tělo pitváno nebo použito
způsobem podle § 113, zapíše své stanovisko do rejstříku vedeného podle jiného právního
předpisu; tento souhlas lze projevit i ve veřejné listině, nebo vůči poskytovateli
zdravotních služeb s účinky vůči tomuto poskytovateli.
§ 117
Souhlas s pitvou nebo s použitím svého těla po smrti pro potřeby
lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům lze odvolat. Odvolá-li souhlas člověk
ve zdravotnickém zařízení, může tak učinit prohlášením v písemné formě.
Žádné komentáře:
Okomentovat